A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Dominikánská republika - Průvodce

Tainové Karibové Kolumbus a kolonizace Dovoz černých otroků Francis drake a boj o nadvládu Vyhlášení nezávislosti Dohoda s USA Diktátor Trujillo Éra prezidenta Balaguera

Tainové

Z předkolumbovské éry se nedochovaly žádné písemné záznamy, pouze sporadické archeologické nálezy zbraní, keramiky, šperků a zbytky sídlišť, svědčící o existenci nepříliš rozvinuté kultury, kterou vytvořily původní obyvatelé ostrova – indiáni, zvaní Tainové. Nevíme o nich víc než to, že sem připluli na kánoích z delty řeky Orinoko v jižní Americe, zřejmě ve druhém století našeho letopočtu, osídlili ostrov, věnovali se převážně zemědělství a rybolovu, uctívali mnoho božstev, s nimiž se spojovali prostřednictvím velmi vážených šamanů, a dlouhá léta žili v míru v rodových společenstvech. Svou vlast nazvali Quisqueia, což znamená „Matka země“.

Karibové

V 11. století se v severní části ostrova, na poloostrově Samaná usídlil kmen Karibů. Po nich byla později celá oblast pojmenována. Byl to velmi bojovný a nemilosrdný národ, který začal útočit na Tainy a vytlačovat je z jejich vesnic. Karibové neblaze prosluli nejen jako válečníci, ale také jako kanibalové. Věřili, že síla a schopnosti zabitého nepřítele přejdou na ně, pokud snědí jeho maso, nejlépe srdce.

Kolumbus a kolonizace

5.prosince 1492, po dlouhé, strastiplné plavbě, dorazila k břehům ostrova loď Santa Maria a Kryštof Kolumbus jako vůbec první Evropan stanul na půdě Nového světa. Krátce po přistání si do svého deníku poznamenal: „Je to nejkrásnější země, jakou lidské oko kdy spatřilo.“ Ostrov pojmenoval Hispaniola, na počest Španělska a jeho královny Isabely Kastilské, která mu umožnila se na tuto misi vydat.

Tou dobou čítala populace Tainů zhruba 300 000 lidí a Kolumbova výprava jimi byla mile uvítána. Indiáni mořeplavce obdivovali, pomáhali jim a přinášeli různé cenné dary. Na druhou stranu objevitelé byli zpočátku natolik překvapeni a fascinováni odlišností zdejšího prostředí, od neznámých druhů rostlin a zvířat, až po primitivní domorodou kulturu, že respektovali pravidla zdejší společnosti, nezasahovali do nich a ke konfliktům nedocházelo. Tato symbióza však neměla dlouhého trvání. Španělé si brzy uvědomili, že jim nic nestojí v cestě k získání nesmírného přírodního bohatství, kterým ostrov oplývá. Využili svoji civilizační převahu, prohlásili zemi za svoji državu a jali se zakládat města, stavět kostely, paláce a pevnosti, těžit drahé kovy, drancovat. Na Tainy se nyní vztahovaly španělské zákony, což z nich v podstatě udělalo otroky. Byli nuceni k těžkým pracím na stavbách, v dolech či na plantážích a povinně obraceni na katolickou víru. Kdo se odvážil nově nastolenému režimu odporovat, byl zabit, docházelo i k masakrům celých vesnic. Španělé navíc zavlekli do země infekční choroby, kterým se imunitní systém Indiánů nebyl schopen bránit, není proto divu, že se počet původních obyvatel během prvních let španělské nadvlády rapidně snížil.

Dovoz černých otroků

Právě kvůli tomu, že Indiánů stále ubývalo a byli spíše zruční a mrštní než fyzicky silní, rozhodli se conquistadoři, že dovezou z Afriky „čerstvé“ černé otroky, kteří se lépe hodí do těchto drsných pracovních podmínek. První loď s černochy přistála v Santo Domingu roku 1509, pak následovalo mnoho dalších a brzy černé obyvatelstvo bez jakýchkoli práv tvořilo většinu populace.

Francis drake a boj o nadvládu

V polovině šestnáctého století už španělská koruna ovládala prakticky celou střední a jižní Ameriku. Byli objeveny mnohem větší naleziště drahých kovů, např. v Peru a Mexiku. Význam Hispanioly postupně slábl a její celkový úpadek dovršil nájezd sira Francise Drakea, legendárního piráta, jehož flotila v roce 1586 vyplenila a spálila Santo Domingo .

Sedmnácté a osmnácté století byly ve znamení ekonomické stagnace, kdy o nadvládu nad ostrovem soupeřili Francie (té patřila západní část, dnešní Haiti) a Španělsko. Situace se často měnila, v závislosti na politickém vývoji na starém kontinentě. Této nestability se lid několikrát pokusil využít ke svržení nenáviděných guvernérů, každé povstání však bylo dříve či později násilně potlačeno a jeho iniciátoři zatčeni a potrestáni.

Vyhlášení nezávislosti

Až v roce 1844 Juan Pablo Duarte, národní hrdina, zakladatel a vůdce tajné vlastenecké společnosti „La Trinitaria“ se svými stoupenci obsadil pevnost v hlavním městě a vyhlásil odtud vznik samostatné Dominikánské republiky. Prvním prezidentem se však nestal sám Duarte, ale mocný velkostatkář Pedro Santana, který měl podporu armády.

Další krize na sebe nenechala dlouho čekat. Z obavy před hrozící vojenskou invazí Haiťanů se Dominikánská republika dobrovolně vrátila pod španělskou správu. V roce 1863 však lidová revolta definitivně vyhnala Španěly ze země a byla vyhlášena druhá republika.

Dohoda s USA

Krátce na to podepsala DR s USA smlouvu o přátelství, dopravě a obchodu. Spojené státy poskytly DR úvěry na modernizaci hospodářství, vybudování průmyslu a dopravní infrastruktury, zlepšení školství a zdravotní péče, což zemi velmi pomohlo, a Američané si tím nad ní zároveň zajistili plnou finanční a mocenskou kontrolu.

Diktátor Trujillo

černá kapitola v dějinách Dominikánské republiky Na nátlak USA, které si přály vidět v čele DR někoho, kdo dává jednoznačně najevo nesouhlas s komunismem, byl v roce 1930 do funkce prezidenta dosazen Rafael Trujillo [čti truchijo], do té doby šéf státní policie. Ve zmanipulovaných volbách byl zvolen více hlasy, než kolik bylo registrovaných oprávněných voličů. Okamžitě zahájil tvrdé represe proti opozici, pronásledoval, věznil a popravoval své odpůrce a v rámci realizace svého „snu o bílé společnosti“ organizoval vyvražďování černošského obyvatelstva, zejména haitských přistěhovalců. Traduje se, že nechal zastřelit každého černocha, který nebyl schopen správně vyslovit tvrdou souhlásku „r“ ve slově „perejil“ (=španělsky petržel). Zní to neuvěřitelně, ale tomuto slabomyslnému běsnění padlo za oběť asi 20 000 lidí. Kromě brutálního fašismu Trujillo žádnou konkrétní politickou vizi pro svou zemi neměl. Nejvíce ze všeho ho totiž zajímalo hromadění majetku. Do všech klíčových pozic ve státní správě, armádě a průmyslu jmenoval členy své rodiny a nejbližší stoupence. Po několika letech bezostyšného kradení, plundrování a převádění obrovských částek na soukromá bankovní konta se z klanu Trujillů stala nejbohatší rodina na světě. Nijak nezastírané porušování lidských práv se přestalo líbit USA, jež se rozhodly hodit někdejšího spojence přes palubu. V roce 1961 byl na Trujilla spáchán atentát, který provedlo dominikánské komando, vycvičené CIA. Po jeho smrti se karta obrátila, zbytek rodiny ve strachu emigroval a v zemi vypukla občanská válka.

Éra prezidenta Balaguera

Prezidentem se pak stal Joaquín Balaguer, bývalý diktátorův spolupracovník. Ten se držel u moci pomocí nekalých praktik s přestávkami až do devadesátých let. Jeho autoritativní styl vládnutí volně navazoval na jeho předchůdce a rozhodně se nedá označit za demokratický. I nadále bylo omezování svobody slova, korupce, zneužívání úřední moci, únosy a perzekuce běžnou součástí života. Špatné hospodaření, vysoké zahraniční zadlužení a akcelerující inflace vedly k nutnosti provést razantní sociální reformy. Ty prohloubily nezaměstnanost a ožebračily tisíce lidí, kteří se náhle propadli ze střední vrstvy pod hranici chudoby. Snad jediným pozitivem Balaguerovy éry byl rozvoj turistického ruchu, na kterém je země v současnosti do značné míry závislá.

Současný politický systém

Po dramatické a krvavé minulosti, a i přesto že je stále chudou rozvojovou zemí a vyskytují se dílčí problémy, zažívá Dominikánská republika nyní konečně relativně klidné období a ekonomický vzestup. Politický systém je pluralitní, parlament (Kongres) má celkem 150 členů v horní a dolní komoře, prezident je zároveň předsedou vlády a má ústavou zaručené rozsáhlé pravomoci. Je volen přímo občany na čtyři roky.

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA