A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Dominikánská republika - Průvodce

Španělština je oficiálním jazykem. Nicméně se v některých komunitách cizozemského původu a v turistických střediscích mluví jenom anglicky, německy, francouzsky, italsky a holandsky.

Je důležité upozornit na to, že dominikánské používání jazyka je souhrnem obyvatelů a jejich duše, moudrsoti, vyjádřených s drsným akcentem a s vůněmi provincii. V této zemi má každý region svůj šarm a zdůrazňuje své výrazy nezvyklým způsobemů. Z prvních pronesených slov jsou identifikováni mnozí řečníci.

Tato jedinečná forma vyjadřování byla zdrojem inspirace pro slavné spisovatele jak domorodé, tak i zahraniční. Není přesně známo, kdy začala být používána bězná venkovský hantýrka v literálních spisech. Nicméně drsná báseň napsaná v roce 1635 od Tirso de Molina získala literální ocenění - drsný živý ritmus byl zvěčněn díky jeho pobytu mezi lety 1616 a 1618 v klášteru Las Mercedes v koloniální zóně Santo Dominga.

Navzdory španělskému vlivu se běžně termíny odvozené z melodického a sladkého jazyka Taino stále používají a téměř všechny si zachovávají svůj původní význam. Například: aji (pepř), barbacoa (zvíře opékané na rožni), batea (žlab, nebo malá káď), bija (ovocne anatto), bohia (chata), burén (plochý lívanečník), Canoa (kánoe), carey (želvovina), caribe (Karibik), casabe (maniok jedlý), coa (ostrý dřevěný prut), conuco (parcela země) pro kultivaci), guanabana (láhevník měkkostrný), guayaba (guava), hamaca (houpací síť), higuera (baobab), huracan (hurikán), leguán (leguán), lambi (maso z mušlí), maiz (kukuřice), tabaco (tabák), tiburon (žralok), yaguta (palme), yuca (juka) a další.

Když se turisté baví s obyvateli, mají tendeci si myslet, že si buď myslí, že jsou hluší, nebo že se zlobí. Skutečný křik a gestikulování patří mezi venkovskými lidmi, které překonávali vzdálenosti zvyšováním svých hlasů, se nyní vydalo do městských oblastí, a dokonce překročilo hranice generací.

Z tohoto důvodu se protest v této zemi značně liší od toho, co by někdo mohl vidět ve Švýcarsku nebo Spojených státech. Zatímco jejich zvykem je jít pomalu mlčky v místě protestu a držet plakát, který vyjadřuje pocity, Dominikánci inklinují ke křičení a vyjadřují se náhlímy gesty, běhají z jednoho místa na druhé za účelem upozornit na sebe. Z tohoto důvodu demonstrace, která se může jevit návštěvníkovi jako bezprostředně hrozící násilí, směřuje k uvadnutí během půl hodiny bez jakýchkoliv velkých problémů. Tento způsob protestování, který je velmi používaným odrazem národního charakteru byl příležitostně nepochopen médii.

Poslední editace textu: 16.2.2012 14:56
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA