A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Dominikánská republika - Cestopisy

Historie tabáku DR

Mnoho cestovatelů navštěvuje DR nejen pro její krásné pláže, hory, řeky, ale rovněž za účelem poznání země, která je vyhlášená svým tabákem, rumem nebo kávou. Dnes tedy o tabáku...

Historie tabáku DR

Tabák v Dominikánské republice

Tabák byl doménou Indiánů dlouho před objevením Ameriky, kteří jej používali při řadě náboženských obřadech. S doutníky se rovněž setkáváme u starých Aztéků a Mayů. V Dominikánské republice byl tabák doménou místních indiánů Tainů, kteří jej používali při řadě obřadů. V Dominikánské republice má kouření doutníků nejen dlouhou tradici, ale jedná se i o kulturní a historický společenský jev.
První setkání Evropanů v Novém světě s tabákem bylo pravděpodobně spojené s přistáním Krištofa Kolumba, který viděl Indiány, jak kouří smotky tabáku, které nazývali Cohiba (čti koíba) . Dnes je to slovo značkou prestižních ručně balených dominikánských nebo kubánských doutníků. Tabák a doutníky měly ve světě mnoho příznivců, milovníků,propagátorů ale rovněž zapřísáhlých odpůrců. Panovníci brzy pochopili, že z tabáku může být i dobrý příjem do státní pokladny a začali obchod s tabákem pronajímat a později vznikly státní monopoly na výrobu a distribuci tabáku. První manufakturu na výrobu doutníků otevřeli Španělé na Kubě již v roce 1690, o několik let později i na sousedním ostrově Hispoňola v části, kde je v stávající době Dominikánská republika. Zatímco na evropském kontinentu byla zřízena ve španělské Seville v roce 1740, kde se vyráběly doutníky z tabáku dováženého z Kuby.
V 18.století začalo převažování kouření doutníků, a kouření dýmek bylo pomalu na ústupu. Do té doby se téměř výhradně kouřili dýmky. Především země jižní Evropy byly známě kouřením doutníků, západní a severní Evropa stále preferovala dýmky. Mnoho se ale změnilo až koncem 19.století, kdy se začaly vyrábět cigarety. Nastal tvrdý boj, který pro pohodlnost kuřáků a díky masovosti a přístupnosti vyhrály cigarety.
V 19.století se vytvořila dvě základní centra výroby tzv.suchých doutníků. Jednak to bylo Holandsko, které nejvíce těžilo z toho, že dnešní Indonésie byla holandskou kolonií a byly tam dobré podmínky pro pěstování kvalitního tabáku. Druhou oblastí bylo Porýní-Vestfálsko, kde se soustředila německá výroba. V této oblasti se aklimatizovalo na 65 manufaktur, které r vyráběly přes 210 milionů doutníků ročně. V stávající době je kouření doutníků opět v módě, po celém světě vznikají kluby a centra pro milovníky kvalitních dominikánských a kubánských doutníků, které patří mezi nejkvalitnější na světě.

Tabák a kroky jeho vývoje

1.krok
V chráněném skleníku začíná život tabákové sazeničky a tabáku obecně. Rostlinka po rostlince projde rukama zaměstnance farmy celkem nejméně třikrát až čtyřikrát, než je vysazena na pole. Rostlinky se třídí, zastřihávají a přesazují do větších a větších obalů, než skončí jako sazeničky na poli. Aby mohla být zasazena na pole, musí mít kořen nejméně 4 cm dlouhý.
Statisíce rostlinek projdou ročně rukama dělníků na farmě, než mohou být po třech měsících příprav vysazeny na pole. Většina zaměstnanců farem jsou ženy, které se starají o třídění a sázení jednotlivých rostlin. Dominikánský milovníci doutníků tvrdí, že právě ženská ruka je jedním z aspektů, proč tabák z Dominikánské republiky má tak vyváženou chuť.

2. krok
Příprava jednotlivých listů na sušení. Veškeré práce jsou opět realizovány pouze ručně. Listy jsou tříděny a svazovány po cca 25 lisech. Následně jsou vloženy do speciální místnosti, kde tabákové listy zavěšené na trámech tzv. zrají. V místnosti je vlhkost okolo 70 až 72% při teplotě 26,6C

3.krok
Po roce až dvou letech se jednotlivé listy opět ručně třídí a seřazují se jednotlivě do kulatých nebo hranatých útvarů, které jsou poslední fází před vlastním použitím k ubalení na doutníku. Některé továrny skladují ve speciálních podmínkách takto tabákové listy další měsíce, než jsou použity k ubalení doutníku.
Ruční práce provází tabák od nejmenší sazeničky, konče balením doutníků. Mezi jednu z nejdůležitějších činností patří i třídění přebalových listů a jejich úprava pro baliče. Jednotlivé listy se kontrolují zdali nejsou poškozeny a zdali odpovídají všem nárokům na kvalitní přebalový list.
V dominikánský republice se tradice balení doutníků předává z generace na generaci. Pokud se někdo chce naučit balit doutníky, státní Výzkumný institut tabáku v Santiagu zřídil učební obor, který v 12 měsíčním cyklu naučí studenta balit všechny základní druhy doutníků

Základní rozdělení skupin doutníků

Doutníky rozdělujeme v obecné rovině na dvě základní skupiny a to podle druhu náplně:

- Doutníky s dlouhou náplní LongFiller (tzv. vlhké doutníky),
- Doutníky s krátkou náplní ShortFiller (tzv. suché)

LONG FILLER Doutníky s dlouhou náplní (vlhké doutníky)

Tyto doutníky jsou odborně označované jako long fillery. Náplň je tvořena celými tabákovými listy, které jsou obalené vázacím listem a na povrchu krycím listem tabáku. Tento typ doutníku se obvykle vyrábí ručně a patří mezi nejvyhledávanější a nejdražší doutníky. Long filler se vyrábí především v zemích s velice teplým a vlhkým podnebím, měl by se tedy rovněž skladovat a kouřit vlhký. Long fillery se řadí mezi tzv.premium doutníky. Nejkvalitnější doutníky této skupiny produkuje Karibská oblast, především Kuba a Dominikánská republika. Mezi tyto doutníky patří celá produkce Cohiba Dominicana a Caoba. Pokud chcete skladovat doutník typu long filler v humidoru, pak by to mělo být při teplotě 23 až 26C a vlhkosti kolem 70%.

SHORT FILLER -Doutníky s krátkou náplní (suché)

Tyto doutníky mají vnitřní náplň z nařezaných tabákových listů ve tvaru vloček od 2 do 6 milimetrů, nikoli z celých tabákových listů. Tyto doutníky jsou obaleny jako u první skupiny vázacím listem a dále krycím listem. U levnějších doutníků se někdy vynechává krycí list. Protože druhá skupina doutníků má krátce nasekanou náplň, nazývají se short fillery. Náplň obyčejně obsahuje různorodou směs drceného tabáku. Většina evropských doutníků má náplň krátkou, podobně jako některé velice laciné značky z Karibiku.

Každá skupina má svoje výhody a nevýhody, ale hlavně jiný způsob skladování. Především ručně balené celolistové long fillery jsou nejvyhledávanějšími, nejkvalitnějšími ale rovněž i nejdražšími doutníky na světě.

Složení doutníku

Kvalitní doutník se skládá z náplně, vázacího a krycího listu.

Náplň - Doutníkové vložky (Cigar filler)

Náplň tabákových listů v doutníku určuje vlastní druh doutníku. Různě druhy se liší kvalitou a poměrem rozdílných tabákových listů. Náplň může být tzv. krátká nebo dlouhá, podle kterého dělíme doutník na tzv. mokrý nebo suchý. Středový tabák dává doutníku chuť a vůni a zajišťuje rovnoměrné hoření. Používají se různé typy listů. U strojové výroby se používá tabák sekaný (řezaný), u ruční výroby se listy varhánkovitě podélně poskládají (vytvoří se síť průduchů). Používají se tři typy listů. Jsou to jednak tmavé listy z vršku rostliny, které jsou chuťově a aromaticky výrazné, a které pomalu hoří. Dále se používají listy ze středu rostliny, které jsou světlejší a jemnější. Tyto listy zrají až 2 roky. Jako vnějšek náplně se používají listy, jež dobře hoří, ale které jsou aromaticky nevýrazné. Tyto listy zrají až jeden rok.

Vázací list (Cigar binder)

Vázací list je proužek z jednoho listu, který je omotán okolo náplně, čímž náplň drží pohromadě. Náplň a vázací list tvoří tzv. svazek ( bunch). Pro vázací list je používat speciální jemný list tabáku. Vázací listy svazují středový tabák dohromady a dávají doutníku tvar.

Krycí list (Cigar wrapper)

Krycí list je proužek z jednoho listu tabáku, který je omotáván okolo svazku a dotváří konečnou podobu doutníku. Krycí list ovlivňuje nejméně z 1/3 celkovou chuť doutníku ale především i jeho vzhled. Jako krycí list se opět používají vybrané listy tabáku od světle hnědé barvy až po černou barvu (maduro). Na povrch doutníku se používá vysoce kvalitní a pěkný krycí tabákový list. Musí být hladký, nepříliš olejnatý, pružný, ohebný a musí vonět. Kubánské nebo Dominikánské krycí tabáky jsou více olejnaté. U levnějších doutníků se používá fólie rekonstituovaného (homogenizovaného) tabáku.
Zpracovávané tabákové listy musí být dostatečně navlhčeny, aby se s nimi mohlo manipulovat bez poškození. Rovněž se musí odžilkovat, ale tak, aby se list nerozlámal a jen se rozpůlil na polovinu. Vlastní výroba doutníků je velké umění a spočívá ve schopnosti správně zkombinovat všechny listy ve správném poměru, což záleží především na umění baliče.

Výroba doutníků

Vlastní výroba doutníku se dělí se na dvě základní operace, a to výrobu smotků a zavíjení smotků.

Zavíjením smotků do krycího listu dostává doutník kabátek, který je jeho vizitkou, ale především kořením. K tomu se používají nejkvalitnější listy a zavíjení patří k mistrovským pracím. Krycí list se ořízne do požadované podoby. Špička listu se umístí u paty doutníku a základna u hlavy. Svitek se položí napříč přes roh oříznutého krycího listu a od jednoho konce se začne jemně balit tak, aby se jeho kraje po každém otočení překrývaly přes sebe. Po zabalení se volný konec přilepí přírodním lepidlem a doutník se poválí, aby se rovnoměrně zakulatil. Okrouhlý zbytek listu se odřízne a přilepí na hlavu doutníku. V konečné fázi se pata, popřípadě hlava doutníku ořízne na správnou velikost.

Polobalené doutníky se ukládají do temperovaných maturačních skladů, kde dochází k procesu zrání (maturace). Vyrovnává se chuť, vůně, aroma, doutnavost a upravuje se vlhkost. Maturované doutníky se adjustují, roztřiďují podle barvy (7 barev, 65 odstínů), opatřují se prstýnkem a naskládají se do cedrových krabic v pořadí odstínů. Každá krabice je opatřena etiketou a je zapečetěna.

Výrova doutníku typu Long filler - vlhké doutníky

Na kvalitní doutníky je potřeba kvalitní surovina, speciálně pěstovaný tabák. Nejznámější oblast pěstování tabáku na Kubě je Vuelta Abajo a v Dominikánské republice okolo Santiaga v oblasti Valle del Cibao.
Tabáková rostlina je pečlivě ošetřována, stejná pozornost je věnována sklizni. Od sázení sazeniček tabáku, ošetření a sklizen, vše je ruční práce farmářů. V Dominikánské republice se nepoužívají žádné mechanizované stroje při pěstování tabáku. Z tabákově rostliny se odlamují listy a dělí se na listy, které se později použijí jako náplň, některé jako vázací list a ty nejkvalitnější a nejlepší jako krycí listy. Pro krycí listy se používají listy ze střední části rostliny.
Po sklizni procházejí listy první fermentací přímo na farmě. Fermentace je řízené kvašení, kdy se rozkládají vyšší cukry a současně se snižuje obsah nikotinu. Některé listy se fermentují i vícekrát, hlavně krycí listy. První fermentace probíhá většinou 30 dnů při teplotě 35-35 stupňů Celsia a druhá až 60 dnů při teplotě 41 až 42 stupňů Celsia. Teplota se musí kontrolovat denně a velice odpovědně, jinak je poškozena chuť tabáku a dojde k jeho znehodnocení.
Následně listy tabáku míří do továrny k rukám baličů doutníků, kteří jsou nazýváni torcedores. Baliči doutníků balí doutníky ručně. Zručný dělník za den vyrobí 100-150 kusů podle velikosti doutníků. Ty nejlepší zvládnout udělat denně i 200 kusů doutníků.

Zkušený torcedor umí udělat doutník tak, aby krásně a pravidelně prohoříval, nebyl moc nebo málo utažený a navíc byl rovnoměrný a krásně kulatý, nebo vyvážený tvar. Menší rodinné manufaktury mají kolem 2 až 10 baličů, středně velké okolo 5 až 20 a velké i několik desítek až stovek baličů doutníků. Fajnšmekři a milovníci doutníků vyhledávají nejen klasické značky jako Cohiba, caoba, Montecristo nebo Romeo y Julieta, ale právě především ty malé, málo známé rodinné manufaktury, kde se často dělají skutečné kuřácké lahůdky pro největší znalce.
V oblasti Ciabo v horách u Santiaga v Dominikánské republice existuje několik desítek malých rodinných manufaktur na doutníky, které stojí za vyzkoušení . Stolky na kterých se balí doutníky se nazývají ,,piano,,. Zde každý dělník začne s náplní, která se většinou skládá z minimálně tří druhů tabáků a vázacím listem, vytvářet tzv svazek (bunch). Svazek se na 45 - 90 minut uloží do dřevěné cedrové formy. Je důležité, forma byla z cedrového dřeva, neboť cetr příjemně voní a nepoškodí chuť doutníku.
Po vyjmutí svazku z formy, se svazek obalí krycím listem včetně zabalení tzv.hlavy doutníku. Potom se ořeže doutník na požadovanou velikost. Již hotové doutníky se předávají ke kontrole a tzv kalibraci. Kontrolor zkontroluje kalibrem, zda má doutník požadovaně rozměry a není poškozen. Doutníky následně putují na 30 až 90 dnů do skladu, aby získaly stejnou chuť a dozrály. Ty nejkvalitnější druhy doutníků se nechávají dozrávat půl roku až dva roky a získávají přívlastek reserva. Před vlastní expedicí se doutníky opět kontrolují. Zkušení kontroloři rozlišují na 70 barevných odstínů doutníků od zelené barvy přes hnědou až po tmavě hnědou a černou. Doutníky se na Kubě nebo Dominikánské republice vyrábějí v prostředí s vlhkostí okolo 70 %, proto je nutno v této vlhkosti doutníky i uchovávat. Nejlepší je uchovávat doutníky v ručně dělaném humidoru z cedrového dřeva, aby si doutník zachoval svou chuť, vlhkost a kvalitu.

Výroba doutníku typu Short filler - Suché doutníky

Doutníky short filler se vyrábějí obdobným způsobem jako Long Filler, ale náplň je nasekána na vločky nebo menší kousky tabáku. Výroba tohoto druhu doutníku je většinou mechanizována a velké továrny produkují tisíce až desetitisíce doutníků denně. Náplň tvoří někdy až 15 druhů tabáků. Vázací list bývá ze 100 % tabáku, ale u levnějších doutníků to bývá tabáková fólie. Jedná se o tak zvaný homogenizovaný tabák, který se skládá ze 70 % tabáků a 30 % celulózy. Krycí list může být opět ze 100 % tabáku či tabákově fólie. Dražší doutník bývá vždy vyroben ze 100 % tabáku, což je většinou i označeno na krabičkách. U těchto doutníků je velmi nízký stupeň vlhkosti (asi 12 %) a proto se tyto doutníky kouří a skladují jen v suchých podmínkách.

Základní parametry doutníků

Mezi základní parametry doutníků patří:

a) druh doutníku
b) krycí list doutníku
c) barva doutníku
d) velikost doutníku
e) tvar doutníku
f) země původu

Druh doutníku

Druh doutníku je pojmenování doutníku od výrobce a je označen na prstýnku doutníku, u některých limitovaných edicí jen na boxu do kterého je vložen doutník pro přepravu a prodej.
Doutníky se nyní vyrábějí přibližně v 24 zemích, kde naleznete na 3 400 druhů doutníků. Průměrně jedna značka produkuje okolo 8 – 20 druhů doutníků. Výroba vlhkých doutníků (LongFiller) je soustředěna hlavně do Karibské oblasti, kde se vyrábějí doutníky s nejvyšším hodnocením A1. Mezi země s nejkvalitnějšími doutníky na světě patří Dominikánská republika a Kuba. Kvalitní doutníky s hodnocení m A2 vyrábí například Jamajka, Honduras a Nikaragua. Doutníky vyrábějí i ve Španělsku na Kanárských ostrovech, dále na Filipínách, Indonésii , Cejlonu, Egyptě nebo Íránu. Řada především kubánských a dominikánských emigrantů zahájila výrobu i v Mexiku a v USA.

Některé světoznámě značky doutníků se vyrábějí ve více zemích, například na Kubě a v Dominikánské republice. Týká se to především značek, které se dříve vyráběly na Kubě. Po Castrově revoluci v roce 1959 mnoho výrobců doutníků emigrovalo především do Dominikánské republiky a vzali si s sebou své rodinné značky a know how. Tento problém dvojího původu se týká například značek Romeo y Julieta, La Gloria Cubana, Fonseca, H. Upmann, El Rey del Mundo, Cohiba a Montecristo. Doutníky vyráběně na Kubě rozeznáte podle malého nápisu Habano nebo Havana což Dominikánské doutníky nemají. Mnozí znalci ale nyní říkají, že druh doutníku poznáte i podle větší kvality Dominikánských doutníku, neboť na rozdíl od komunistické Kuby, v Dominikánské republice se více dbá na kvalitu tabáku.
Náplň doutníků ovlivňuje chuť, sílu ale i tah doutníku. Většinou se používá pěti stupňového hodnocení síly tabáku přičemž jednička je nejslabší a pětka je nejsilnější. Číslicí 3 až 5 bývají označovány doutníky střední a nejsilnější síly, nejčastěji z Dominikánské republiky. Kubánské bývají označovány jako 3-5, většina ale 4-5.

Podle kvality rozdělujeme ručně balené doutníky na:

- Premium - mají náplň z dlouhých tabákových listů, u některých se provádí plnění a lisování strojově a ručně se váže krycí list, u nejkvalitnějších je celá procedura ruční práce.
- Super Premium - na náplň a krycí list se používá speciálně vybíraný tabák. Podrobuje se speciálnímu postupu vyzrávání. - Vintage - prvotřídní doutníky vyrobené výhradně z vynikající sklizně jediného roku, proto jsou velmi drahé (někdy i stovky dolarů). Nejvyšší vydražená cena byla kolem 500 dolarů za kus. Nejdražší z komerčních značek jsou doutníky značky Cohiba a Caoba, z limitovaných pak dominikánská značka Hatuey, která je málo známa, ale kvalitou se jedná jednoznačně o top kvalitu.

Různě tabáky mají různou sílu i aróma, obecně by tabák šel rozdělit do těchto geografických druhů:

Brazil: tmavý, bohatě aróma, přírodní chuť, jemně sladký, síla 4.
Dominikánská republika: jemný až silný, s vynikající hořlavostí, medově zemité nebo kávové chuti, síla 3-5.
Equador: dobrá chuť, ale slabá, síla 2-3.
Havana: středně silná až silná plná chuť s arómatem země a sladkým či kávově medovým aroma, síla 4-5.
Honduras: plnější chuť, ale ne tak bohatá jako Kuba, síla 3-4.
Jamajka: jemná chuť mírného aróma, síla 2.
Kamerun: velmi těžké aróma, kořeněně chuti, síla 2-3.
Mexiko: velice široká škála kořeněných chutí, síla 1-4.
Nikaragua: plné aróma s trochu sladší příchutí, síla 3-4.
Sumatra: velmi jemné, ale kořeněné, síla 1-2.

Barva doutníku
Barva odpovídá odstínu krycího listu, proto rozlišujeme 7 základních barev a šedesát odstínů:
Claro Claro (Double claro) - nazelenalý list
Převažuje khaki zelená barva, která je dána fixovaným chlorofylem. Dává jemnou sladší chuť. Dříve byl velmi populární v USA. Proto jsou krabice někdy označeny zkratkou AMS (American Market Selection).
Claro - list světlé, krémové až hnědé barvy
Claro se používána u lehčích doutníků. Speciální krycí listy z Connecticutu v USA mají tuto barvu. Krycí list této barvy je sušen ve stínu speciálních stanů a je velmi ceněn pro svou neutrální a kvalitní chuť.

Colorado Claro - list středně až tmavě hnědé barvy
Colorado Claro je přírodní středně hnědá barva, někdy zvaná „natural“. Jeden z nejpoužívanějších listů. Je dosti často sušen na slunci.
Colorado - načervenale hnědý až hnědý list
Listy mají bohatě aróma. Obvykle je sušen ve stínu. Krabice někdy bývají označeny EMS (English Market Selection).
Colorado maduro - list tmavě hnědé až černé barvy
Tmavě hnědě listy dávají velmi aromatickou a silnou chuť. Jsou používány na Kubě, Dominikánské republice a Hondurasu.
Maduro - list velmi tmavě hnědé až černé barvy
Maduro je kávově hnědá až černá barva dává výraznou bohatou chuť kubánským a dominikánským doutníkům. Potřebuje dlouhou dobu ke zrání. Boxy s doutníky bývají označeny jako Maduro či SMS (Spanish Market Selection).
Oscuro - nejtmavější černý nebo olejově černý list Oscuro je velmi tmavý až černě hnědý tabák a dává doutníku silnou chuť. Někdy nazývaný Negro. Protože zraje nejdéle, má velmi výraznou chuť. Některé druhy bývají až olejově černé. Používají se především na Kubě a v Dominikánské republice.

Obecně platí že čím světlejší list, tím slabší chuť, čím tmavší, tím sladší a plnější chuť. Chuť doutníku ovlivňuje krycí list. Používá se od nefermentovaného až po 4 x fermentovaný tabák, což poznáme podle barvy doutníku.

Velikost a tvar doutníku

Základní míry jsou pro všechny doutníky stejné. Uvádí se délka buď v palcích nebo v metrickém systému a poloměr doutníku nebo velikost prstýnku. Ta se udává jako šedesátičtvrtina palce nebo v milimetrech. Jeden palec je 25,4 mm, což odpovídá průměru 64. Jedna šedesátičtvrtina je 0,396 mm, zaokrouhleně 0,4 mm.
Tvar doutníku
Všechny doutníky můžeme rozlišit do dvou kategorií: parejos - tzv. rovné doutníky a figurados, což jsou nepravidelně tvary:

a) Parejos tzv. rovné doutníky
b) Figurados, což jsou nepravidelné tvary doutníku
Parejos jsou rovné doutníky, které zná většina kuřáků. Dělíme je na 3 základní skupiny : corona, panatela a lonsdale:
1. Skupina jsou Coronas - obecný standard, podle něhož se měří většina doutníků. Jsou dlouhé 134 - 146 mm a mají průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
V této skupině Coronas jsou typy: - Double Corona (délka 196 mm, průměr 19,5 mm) - Churchill (délka 178 mm, průměr 18,7 mm) - Robusto (délka 127 mm, průměr 19,8 mm)

2. Skupina jsou Panatelas - jsou delší a tenčí než doutníky Coronas. Jsou dlouhé 127 - 154 mm a mají průměr 13,5 - 15,1 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.

3. Skupina jsou Lonsdales - jsou přechodným typem mezi předešlými skupinami, protože jsou delší než Coronas a tlustší než panatelas. Standardní délka je 165 mm a průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu. Corony jsou tradičním měřítkem pro ostatní doutníkové tvary. Mají otevřenou nohu (konec doutníku, který se zapaluje) a uzavřenou hlavu (konec, který vkládáme do úst) a který se ořezává. Hlava je velmi často zakulacená. Tradičně měří od 133 mm až do 146 mm a průměr prstenu je 16,7 mm. Dalšími variacemi coron jsou tvary churchill, robusto, petit corona, grand corona a double corona.
Panatela je obvykle delší než corona, ale je tenší. Má také otevřenou nohu a uzavřenou hlavu doutníku. Mohou měřit od 127 - 154 mm a průměr prstenu mají od 13,5 - 15,1 mm.
Lonsdale je silnější než panatela, ale delší než corona. Měří 165 mm a průměr prstenu je 16,7 mm.

Figurados, což jsou nepravidelné tvary, které mohou být následovní: - Pyramida - má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a široce otevřenou patu.
- Belicoso - je malý tvar pyramidy s hlavou spíše do kulata než do špičky. - Torpedo - má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a otevřenou patu, prostředek je vypouklý - Perfecto - oba konce jsou uzavřené a zaoblené, prostředek je vypouklý. - Culebra - tři panately zapletené do sebe. - Diademas - je obrovský doutník 203 mm dlouhý i více, má většinou otevřenou patu.

Každý milovník doutníků si musí vybrat druh a velikost doutníku podle toho, jak dlouho chce kouřit, jak silný doutník a při jaké příležitosti. Ráno na lačný žaludek zásadně nezačínáme velkým hodinovým doutníkem. Doutníky by se nalačno neměly kouřit vůbec. Doutník je dobré kouřit v klidu, pohodě a bez stresu. Jen tak je možné vychutnat dobrý doutník a poznat všechny jeho chutě.

U vlhkých doutníků se udávají vždy dva rozměry, délka doutníku v palcích a délka prstýnku v 1/64 palce. To znamená, že nejběžnější typ Corona je zpravidla dlouhý 5 1/2 palce (to je 13,97 cm) a průměr prstýnku je udáván 42 dílků 1/64 palce, což je průměr 16,7 mm.
Celkem je udáváno na 460 různých velikostí doutníků. Nejčastěji se rozlišuje 19 základních velikostí, které mají navíc délkovou i průměrovou diferenciaci. Již zmíněná velikost Corona může mít délku od 13,33 cm do 15,2 cm a průměr od 15,9 mm do 18 mm.

Zapálení doutníku

Dobře zapálený doutník by měl mít tzv. chladný kouř. Při zapálení držte doutník v úhlu asi 45 stupňů nad plamenem zapalovače nebo sirek tak, že doutník je těsně nad plamenem, ale nedotýká se ho. Přímý oheň je příliš horký a doutník poškodí. Poté doutník za stálého pomalého otáčení zapalujte aby rovnoměrně hořel. Tím dosáhnete krásného rovnoměrného zapálení po celém obvodu doutníku. Pokud tomu tak není, můžete mírně zafoukat na hořící okraj doutníku, abyste vytvořili pravidelný kulatý popel po celém průměru doutníku. Teprve nyní potáhněte, ale nikoliv hodně, jen mírně, aby nebyl doutník ,,spálen,, velkou teplotou hoření tabáku. Nevytvářejte kolem sebe oblaka kouře, ale s doutníkem pokojně dýchejte, aby doutník průběžně hořel a měl chladný kouř. Prudkými tahy a velkými oblaky kouře můžete dobrý doutník jen spařit, spálit a pokazit chuť doutníku. V průběhu kouření může mít doutník různou chuť, na začátku může být jemný, potě silnější. Je to dáno kombinací různých tabákových druhů v doutníku, a jejich mistrného namíchání znalci tabáku.
Doutníky můžete zapalovat speciálními doutníkovými zapalovači nebo doutníkovými sirkami, které jsou delší a mají speciální hlavičku. Opravdový milovníci doutníků používají na zapálení doutníku cedrové dřevo. Nikdy nepoužívejte benzínový zapalovač, kterým zničíte chuť a aroma každého doutníku.
Názor na znovuzapálení vyhaslého doutníku?? Tuto otázku čas od času řeší nejeden milovník doutníku, kterému v průběhu živé konverzace vyhasl doutník a zvažuje jeho znovuzapálení. Někteří doutníkoví konzervativci jsou zastánci hesla, nikdy znovu doutník nezapalovat. Ředitel Výzkumného institutu tabáku v Santiagu /Dominikánská republika), pan José Guillermo Lopéz zastává názor, že doutník který vyhasl několik minut před znovuzápálením, může být znovu zapálen, ale nikdy nesmí být vkládán do humidoru nebo uskladňován s novými doutníky. Rozhodně by neměl být zapalován a používán po několika hodinách či dokonce dnech od doby kdy vyhasl. Nezapalujte však doutník, který jste nechali zcela vyhasnout a vychladnout, například další den. Kvalita chuťového požitku bude nesrovnatelně horší, spíše však nulová.
Pokud jste ovšem nuceni neustálým zhasínáním doutník znovu zapalovat, můžete mít doutník, který byl špatně ubalen. Většina long fillerů je balena ručně, a tak se může stát, že náplň tabáku v doutníku není kvalitně ubalena a došlo při balení k nějaké chybě. Náplně může být málo, nebo naopak moc a doutník nemá správný tah. Takový doutník pak hoří rychle, nebo naopak vůbec.

Skladování doutníků

Ručně balené doutník long fillery, si vyžadují speciální ošetřování a skladování. Tyto doutníky se uchovávají v humidorech, které udržují doutníky v podobném prostředí, ve kterém byly vyrobeny. Vlhké doutníky skladujeme při vlhkosti 70% a ideálně při 23 až 26C stupních Celsia. Doutníky, které se uchovávají ve správném humidoru a při správných klimatických podmínkách, vydrží i několik desítek let. Pro nejkvalitnější uchovávání by měl být použit především odpovídající humidor, který by měl být jednoznačně pouze z cedrového dřeva. Doutník má jednu zásadní vlastnost a to je schopnost absorbovat okolní vůně a pachy, pokud je tedy skladován v nevyhovujících podmínkách, jeho pěstěná chuť bude zničena nebo poškozena. Řada milovníků si kupuje laciné, ale krásně vypadající humidory z Číny, které jsou v lepším případě vyrobeny z překližky, v horším pak jen z lisovaných nebo tvrzených pilin. Takový humidor bývá i lakován. Pěkný vzhled je ale hotovým peklem pro váš doutník. Jeho poškození je nevyhnutelné.
Jediný způsob jak skladovat doutník je v humidoru, který je vyhotoven z cedrového dřeva a kde nejsou použity žádné laky a chemická ošetření.
Cedrový humidor, by měl být před použitím zlehka vytřen vlhkým hadříkem aby nasál mírně vlhkost (opakovat to můžete jednou za měsíc). Jakmile vlhkost na vlhkoměru vystoupí na 70 %, můžeme do zavlhčeného humidoru uskladnit doutníky.
Doutník typu long filler by měl být skladován v klimatických podmínkách, které jsou běžné v Karibské oblasti, tedy při teplotě kolem 23-26C a vlhkosti 70% (68-75%). Vlhkost je zde více důležitější než teplota.

Každý dobrý humidor obsahuje vlhkoměr (hygrometre), ukazatel vlhkosti a teploty. Nejdůležitější částí humidoru je zvlhčovač, savá houbička, která je chráněna většinou plastovou krabičkou. Existuje nepřeberně množství humidorů, buď ve tvaru skříní, dřevěných přenosných kazet či velkých kabinetů, někdy v kombinaci s archivem na vína.
Kvalitní humidor rozpoznáte podle přesných vnitřních spár, nesmí být vidět žádné stopy po lepidlu. Obojí přispívá k úniku vlhkosti a tím možnosti poškození doutníku. Vlhkoměr a zvlhčovač by měly být kontrolovány alespoň jednou týdně. Doutníky by měly zůstávat mírně pružně po celou dobu. Pokud budete mít pochybnosti o stavu doutníků, lehké zmáčknutí Vám určí, zda jsou doutníky v pořádku, nebo zda je třeba doplnit destilovanou vodu do zvlhčovače.
Někdy se na doutníku objeví bílý prášek. Říkáme, že doutník kvete (bloom). Tento bílý prášek se objevuje na povrchu krycího listu a vzniká krystalizací olejů v tabáku doutníku. Tento bílý prášek nijak doutníku neškodí. Může se setřít houbičkou nebo lehce očistit kartáčkem, každopádně ošetření doutníku musí probíhat opatrně aby nedošlo k poškození doutníku. Někteří kuřáci dokonce zastávají názor, že takový doutník má ještě lepší chuť, než doutník bez tohoto prášku.

Rozdílem je ovšem tmavá plíseň na doutníku. Takto zbarvený doutník ukazuje především na špatné skladování, při kterém byl doutník vystaven velké vlhkosti a tak doutník začal plesnivět nebo se lidově řečeno zapařil.
Pokud dojde k mírnému vyschnutí doutníku, může se znovu zvlhčit v humidoru. Správná vlhkost vrátí doutník zpět do ideální kondice.

Někteří Evropští nebo americký prodejci a ,,znalci,, doutníků svým zákazníkům tvrdí, že můžete uskladnit doutník i tak, že doutník zabalíte do igelitového sáčku, který dáte do ledničky. Tento postup vyvolává na karibských pěstitelích a znalcích jen úsměv na rtech a málo kdo vám i slušně odpoví. Sám jsem tuto věc diskutoval i s panem ředitelem státního Výzkumného institutu tabáku Dominikánské republiky, který patří mezi skutečné znalce a milovníky tabáku, a jeho doporučení je jasné, žádná lednička, žádné zmrazení. Doutník se ,,narodil a vyzrál,, v teplotě kolem 23C a při vlhkosti 70%, a při té by měl být i skladován. Totožný názor jednoznačně zastávají i přední a zkušení výrobci doutníků.

Takže doufám, že až nás navštívíte v DR, vyberete si ten svůj doutníček na který máte právě chuť a výše uvedené informace vám umožní poznat i skryté chutě dominikánského tabáku.

Především, nekupujte doutníky na pláži, z 99% se jedná o falešné doutníky více jak mizerné chuti (viz Romeo y Julieta box )

Milan bancoidecosa.com

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0412395

Historie tabáku DR

12.11.2009
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Martina V. 26.11.2009 11:15
 

Přeesně! Nikdo jiný to totiž neudělá líp než Ty! Já na Tvým místě si ještě zatleskám!! ..:)) Ale vážně.. Tohle je SUPER!! Přestože doteď mi doutník nic neříkal, mám vyloženě chuť to "vyzkoušet".. 8-O :-D :-P

  • Anonym (2)
bancoidecosa.com 26.11.2009 03:34
 

se musim sam pochvalit.. kurna Milane dobry :)) chichii :-P

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze